Inspirativní, kreativní a intuitivní pěstování zeleniny
Pěstování zeleniny otevírá mysl i srdce. Posiluje svaly a ducha. Znovu nám pomáhá objevovat intuici. Zahoďte návody a zaručené rady. Stoupněte si na zahradu a nechte se vést!
Na město padá pomalu mlha. Zastavím auto na červenou a pokračujeme v diskuzi. „Dřív jsme s babi pěstovaly, spíš jsem jí pomáhala. Nevím, jestli jsem to nezapomněla,“ říká mi kamarádka cestou z jógy. Posílené, zpevněné a rozdýchané dumáme nad tím, jak jsme v pohlcení návodů. V zahradničení je třeba zrovna moderní permakultura a stavění různých vyvýšených záhonků. Tak všichni vezmeme do ruky příručky a začneme študovat. Venku zatím bude jaro v plném proudu a půda si bude říkat o semínka. Ne, ještě tuhle stránku. Pozdě. Už je léto. Tak snad příští rok. Ne, takhle já nemůžu. Studování a načítání jsem si užila už dost. Zahrada je kreativní, inspirativní a intuitivní. Jen se zbavit strachu, obav z neúspěchu a bůhví z čeho ještě. A proto jsem začala psát tenhle blog. Protože tolik lidí kolem si říká: Zvládnu pěstovat zeleninu? Není to těžké? Budu vědět, co kdy kde a jak zasít? Jistě!
Pěstování zeleniny bez návodu
Děda byl rolník. Pěstoval obilí – aspoň na malém kousku zahrady, když zbytek schlamstlo JZD. Prý vždycky hladil klásky po hlavě, když dozrávaly. Nevím. Zažila jsem ho už jen jako starého dědu. Se kterým jsme ale jako děti užily spoustu legrace. Moje prababička byla zahradnice. Umřela, kdy mi byly tři. Rodiče zeleninu pěstovaly, ale jako venkovské dítě jsem raději vzala kramle a toulala se s ostatními po lesích. Nebo jsme na hřišti kouřili cigarety. Takže když jsem s pěstováním zeleniny začala, což bylo asi před pěti lety, moc jsem toho nevěděla. Samozřejmě, nejsem úplný ignorant, takže jsem tušila, že je dobré půdu načechrat, na podzim pohnojit, obohatit kompostem, občas vyplejt a taky pravidelně zalévat. Tolik asi k mým vědomostem na začátku zahradničení. Nakoupila jsem semínka, založila první záhon a vysela je. Rostly. Vyplela jsem. Zalila. Zase vyplela. Zalila. Sklidila. Radovala jsem se z malých ředkviček, jednoho salátu a deseti mrkví. A říkala jsem si: příští rok záhon rozšířím. Tady by se hodily bylinky. Tady dáme cibuli. A na podzim zkusím česnek. Ehm. Zrovna k tomu česneku, vždyť už jsem vám psala, že poprvé jsem vysadila asi deset stroužků a sklidila tři. Tři stroužky. Nikoli palice. Příští rok už jsem česnek namořila, prdla ho do vzdušnější půdy a nezalévala. Asi takhle, některé návody jsou užitečné, ale spoustu věcí zvládnete intuicí. Nebo se zeptáte – rodičů, sousedů, babičky, kamarádů. Sdílení je totiž taky v módě. Snad víc než ty sáhodlouhé návody na permakulturu a bůhví co ještě.
Rady do začátku?
Méně čtěte, více tvořte. Prostě proto, že svoji zahradu milujete, že vás to těší. Bez soutěže. Pro čistou radost z bytí. A ještě jedna věc mi leží na srdci. Tenhle blog není o návodu. Je jen o mé zkušenosti. A ta může být jiná než vaše. Stejně jako je jiná vaše půda. Stejně jako jsou u každého z nás trochu jiné ty nádherné pocity provázející čechrání půdy, setí a sklizeň. Tak vlastně nakonec vidíte, že zahrada, na které je vám dovoleno tvořit, má spirituální význam. A o ten tu jde především. [gallery ids="202,203,204,205,206,209"]