Když ořešák neplodí, natlučte mu

Ořešák je můj nejoblíbenější strom. Protože je legračně košatý a pod jeho zelenými listy je v létě nejlepší stín. Taky proto, že si se mnou hraje. Jako dneska. Zase jsem chodila pod jeho větvemi a sbírala ořechy. Co chvíli rozevřel zelené slupky a spadl další ořech a zase další. Potom jsem hrabala jeho voňavé listí. Poletovalo všude kolem. Zrovna, když jsem hrábla na jednu stranu, zafoukal vítr na druhou stranu. Žluté lístky poletovaly všude kolem. Ale tenhle ořešák vždycky neplodil. Pojí se s tím příběh.

Když jsem byla malá a ořešák byl (opravdu jen o pár let :-)) mladší než teď, nikdy neměl ořechy. Bylo to divné. Protože ořešáky sousedů plodily dobře. Jednou někdo přišel s radou: zakopat pod strom mršinu a pořádně ořešáku nařezat. Tak se taky stalo. Když umřela slepice, spočinula pod ořešákem. A pořádně jsme mu nabančili. Od té doby plodí. Občas víc, jindy míň. Krásný je ale pořád stejně. A v každém ročním období.