Lesní školka

Příběh o tom, jak si muži představujou lesní školku. 

Nedělní snídaně. Bílý kafe. Sýr. Vajíčka. Včerejší rohlíky. Já: „Ten sýr se nedá jíst.“ Muž: „Ukaž. Hm, máš pravdu.“ Já: „Musíme zase nakoupit Od Francouzů.“ Muž: „Hm. Jak se má Petra a Mickael?“ Já: „Petra teď pracuje v lesní školce.“ Muž vykulí oči. Otec, který se zatím nezapojoval, zbystří a vykulí oči. Já: „To není lesní školka se stromečkama. To je lesní školka s dětičkama.“ Oba vykulí oči a přestanou jíst. Já (s povzdechem): „Dětičky jsou pořád venku. Na slunci, v dešti, na sněhu. Mají jen chatičku, kam jdou čůrat a jíst." Otec: „Chudinky dětičky. To jsou asi vykulený, když pak přijdou domů a sednou si do koutečka do teplíčka.“ Muž: „Jsou to takový maličký tučňáčkové.“