Rýmička. Když to na záhonech přeženete

Byl to báječnej den. Já vám o něm psala. A má pokračování. Už ne tolik radostné. Jmenuje se rýmička. Sedím na gauči, oblopená horou posmrkaných kapesníků, vedle sebe hrnek s čajem oslazený pořádnou porcí medu. To je tak, když někdo v půlce října ryje záhony v tričku.

Kdybyste mě znali víc, věděli byste, že rýmičku špatně nesu. Mnohem hůř než můj muž. A vůbec nejen můj. Musím si většinou totiž chvíli sednout nebo lehnout. Zpomalit. A to se mi většinou nechce. Hlavně, když je venku hezky. Dneska naštěstí není.

Čím si rýmičku a nachlazení léčím?

• Tradičně pěknou porcí česneku (buďte rádi, že jste tak daleko). Topinky se silnou vrstvou česneku byly už včera. Dnes jsem pro větší účinek snědla celý jeden stroužek zabalený v kousku sýru.
• Bylinkovým čajem. Lipovým a bezovým květem s medem. Vypiju tak tři šálky denně.
• Černou ředkví - o té jsem vám nedávno psala. Už s medem odpočívá, aby byla připravená zítra ráno.
• Láskou - můj zlatý psík se ke mě tulí z jedné strany, můj muž z té druhé (i přes ten česnekový odér, tomu se říká láska).
• Knihou - zrovna čtu životopis Olgy Havlové od Pavla Kosatíka. To se hodí, bude brzy 17. listopad. A to jsem minulý rok zrovna zapichovala česnek do země. Kruh se uzavírá :-)