Cibule

Cibule potřebuje málo. Lehkou a propustnou půdu a hodně slunce. Práci vám usnadní a sklizeň znásobí černá netkaná textilie. Sazečky cibule můžete zapíchat také kolem zeleninových nebo bylinkových záhonů. Pěstujte ji blízko mrkve, protože obě rostliny si vzájemně pomáhají a ochraňují se před škůdci. 

Zbytečně se nebát, ale připravit se, kdyby cokoli. To cokoli může být různé – ze dne na den můžou zavřít obchody. Přes noc vypadnou rodinné příjmy. Svět ochromen strne. Víc než kdy jindy v takových situacích dává smysl pěstování zeleniny. Je to jeden z kroků k částečné potravinové samostatnosti. S ohledem na to, co nás (ne)čeká upravuju pěstitelský plán na letošní rok. Víc místa na cibuli, kořenovou zeleninu, brambory, červenou řepu a česnek.

Sklizeň. To je první slovo, které mě napadá, ve spojení se srpnem. Zeleninová zahrada je v době, kdy se letní prázdniny zhoupnou do druhé půlky, štědrá. I když máte plné ruce sklizně, nezapomeňte na odměnu pro zahradu. Protože vysít chcete i příští rok. 

Přiznám se, že nevím, jestli raději seju, nebo sklízím. Oboje má cosi pěknýho do sebe. Na jaře voní půda svěžestí a očekáváním, na sklonku léta je její parfém zemitější, sebevědomější. Už totiž ví, co vyplodila. A já počítám zavařený sklenice, cibuli v záhonu a rajčata, co ještě (určitě) zčervenají.

Vlastní cibule je nejlepší. Jen těžko bude mít jídlo takový šmak, jako když ho uvaříte z právě vytržené čerstvé cibule. Koncem června a na začátku července už si můžete pochutnat na prvních zakulacených cibulkách, jsou sladké a šťavnaté. Ačkoli cibule je nenáročná, nechoďte kolem ní úplně bez povšimnutí.

V sejpce to voní. Cibule, některá velká jako chlapská pěst, si trůní v bednách a vysychá. I přes mokré léto se urodil pěkný česnek. Myslím, že zimu s těmihle přírodními antibiotiky přečkáme docela dobře. A měly by nám vydržet i do příští sklizně.

Tohle mě nadchlo. Vzala jsem cibuli, kterou skladujeme už od podzimu v přívětivém chladu a suchu naší chalupy, a vsadila ji do sklenky na šampaňské. Tu jsem naplnila vodou. Pořád jsme chodili kolem ní a s mužem jsme na sebe volali: „Už pouští kořínky.“ A před pár dny. „Už pouští zelené.“ O to zelené totiž jde. Cibulová nať je plná vitamínů. Což se na jaře obzvlášť hodí.

Cibule patří mezi základní suroviny v každé kuchyni a vyniká nejen skvělou chutí, ale prospívá díky vysokému obsahu vitamínů a minerálů také našemu zdraví. Coby přísadu do nejrůznějších pokrmů ji jistě znáte. Ne úplně obvyklým způsobem její úpravy je ovšem zavařování. Jak se to přesně dělá?

Pokud se vám urodilo velké množství cibule, nebo se vám podařilo sehnat krásnou českou cibuli na farmářských trzích, určitě teď přemýšlíte nad tím, jak ji co nejlépe uskladnit. Byla by škoda tento krok podcenit, mohlo by se vám to vymstít v podobě mnoha kil shnilých plodů, což by byla velká škoda.

Cibule je asi nejtradičnější surovinou naší evropské kuchyně. Proč? Protože dokáže zvýraznit chuť vařeného jídla, je vhodná do masové směsi, do salátu, i jen tak k jídlu, i když si při jejím krájení trochu pobrečíte. Zkrátka, je pro nás při vaření téměř nepostradatelná. Ovšem to, co se prodává v obchodech, je jen druhá úroveň cibule, sami si doma dokážete určitě vypěstovat lepší. Avšak jak na to? Zasadit ji, to je ještě celkem snadné, ale jak poznat, kdy je zralá? A jak ji efektivně sklidit a uskladnit?