Zelí

Říká se: zelí a brambory v chalupě, přežiješ zimu. Brambory máme ve sklepě, zelí nakládáme. Děláme to jednoduše.  

Sem tam je list trochu ohryzaný. Ale jinak se hlávkové zelí drží statečně. Zalévám ho, co snese. Půdu má výživnou a o mnoho víc nepotřebuje. Jsem mu vděčná. V létě čerstvé a v zimě kysané mi dává vitamíny. Což za tak málo péče rozhodně stojí.

Pěstování a konzumace zelí je ve střední Evropě hluboce zakořeněná a tato dostupná zelenina patří k levnému a zdravému zdroji potřebných vitamínů v zimních měsících. Je to také oblíbená surovina k přípravě mnoha oblíbených jídel. Největší přínos pro lidský organismus přináší bez tepelné úpravy, kdy obsahuje velký podíl vitamínů A, E a C, z minerálů jde především o draslík. Zelí je také zdrojem probiotik a vlákniny.

Výsev čínského zelí se provádí do řádků dvacet centimetrů hlubokých. Každý řádek by měl mít kolem sebe prostor šedesát centimetrů a sazenice zhruba čtyřicet centimetrů. Ihned, co sazenice vzejdou se vzdálenost zmenší zhruba na dvacet pět centimetrů. Sázejte v chladnější a vlhké venkovní půdě. Pokud byste sazenice vysázeli nejprve doma a poté je chtěli přemístit, není záruka, že se venku udrží, protože čínské zelí není tak snadno přizpůsobitelné. Když se značně oteplí, přesuňte sazenice, nebo již vykvetlé hlávky, do stínu.

Hlávkové zelí všech možných druhů a barev si můžete vypěstovat i u sebe na zahrádce. S trochou trpělivosti a píle můžete sklízet výsledek své práce. Tímto článkem Vás navedeme správným směrem, jak na to.

Kysané zelí je důležitou součástí některých tradičních českých jídel jako je vepřo-knedlo-zelo nebo zelňačka. Kysané zelí i samo o sobě je výbornou pochoutkou, a navíc je velmi zdravé.