Šípkový čaj a rozjímání

Zima si letos hraje na schovávanou. Záhonům je to ale fuk. Spí i bez sněhové peřiny. Alespoň doufám. Občas se kolem nich projdu, upravím větve zakrývající bylinky, ale to je tak vše. Jinak vařím šípkový čaj, peču cukroví (a vůbec mi nevadí, že popletu těsta).

Taky vyrábím vánoční dárky z nasušených bylinek – míchám čaje, bylinkové soli, mejdlíčka. V kuchyni se tak mísí levandule s vůní skořice. Což je občas zajímavé. Večer vařím šípkový čaj, čtu a medituju. Nad tím, co se letos urodilo. Nejen na záhonech samozřejmě. S koncem roku se všechno zacykluje. Možná dospívá k rozuzlení. Jedno končí, aby druhé začalo. Loučíme se s tím, co je nepotřebné, abychom udělali prostor pro nové. Stačí papír a tužka, abyste si vše napsali a třeba rituálně spálili (krásný návod napsala Karolína Dobrovská). Je to podobné jako na těch záhonech. Abychom mohli zase zasít, musíme napřed sklidit. Vytvořit místo a prostor pro nové rostlinky. Aby se vám dobře rozjímalo, uvařte si šípkový čaj. Doprovází mě celou zimu. Najdete v něm spoustu vitamínu C, výborně chutná (hlavně s medem), pít ho můžete teplý i studený.

• Sušené šípky zalijte studenou vodou a nechte přes noc louhovat.
• Šípky můžete také nadrtit a až poté vodou zalít.
• Nálev zahřejte zhruba na 80°C (uchováte tak co nejvíc vitamínů).
• Přeceďte přes sítko nebo plátýnko a podávejte.
• Šípky zase zalijte – nevyhazujte – můžete z nich připravit až 3 nálevy (a někdo říká, že ten druhý je ještě lepší).
• Šípky nevyhazujte do koše, ale na kompost.