Skliď celer, najdi poklad

Vydloubla jsem jeden, druhý, třetí. Prohlížela jsem si jeho spletence kořínku. Byla pod nimi schovaná žížala. Opatrně jsem ji setřásla zpátky do země, aby se schovala před nepřízní slunce. Zavoněl. Odřízla jsem mu listy a potom i kořínky. Uložila jsem ho na načechranou zeminu a prohlížela si ho. Malý, ale krásný. Drobný, ale voňavý. Celer.

Znova mě napadlo, že miluju sklizeň. Každou buňkou svého těla. Je totiž radostná. Je voňavá. Je uspokojivá. Takže celer. Už je venku. Není tak velký, jak jsem si myslela, že doroste. Zakulatil se míň, než jsem si přála. Jenže to se někdy stává. Zahradník míní, příroda mění. Jsem vděčná, že ho mám.

Jak na sklizeň a skladování celeru

• Celer sklízejte za dobrého počasí, dobře jde ven, když je půda trochu navlhčená a nakypřená deštěm.
• Nať seřízněte asi centimetr nad bulvou. Můžete si ji schovat, usušit nebo zamrazit.
• Očistěte bulvu od zeminy, dejte pozor na drobounké žížaly, někdy už bývají zazimované mezi celerovými kořínky.
• Drobné kořínky celeru seřízněte.
• Celer můžete buď zamrazit (očistit, oloupat, nakrájet na kostky nebo kroužky a případně smíchat i s jinou kořenovou zeleninou), nebo ho skladovat ve vlhkém písku ve sklepě.

Když jsem vydloubávala poslední celer ze záhonu, našla jsem pod ním schovaný lískový oříšek. Takový poklad! Kolem dokola žádná líska neroste. Jen velký statný ořešák, který plodí sladké vlašské ořechy. Tak jsem ho tam zvířátku, které si ho schovalo zrovna pod můj celer, nechala. Přeju mu, ať ho najde a ať nehladoví.