Sníh slétl na zem na Martina. Díkybohu
Smála jsem se, když včera večer začal padat sníh. Na Martina se z nebe nesypal už pár let. Venku zůstaly muškáty. Měsíčky nadějně zářily žlutými a oranžovými květy. Vytrvale dlouho, přestože nejsou trvalky. Dost času. Na všechno dost času. Sníh do rána roztaje.
Protáhla jsem se v posteli a posílená malou slivovičkou na dobré spaní usnula dobře a tvrdě. Sníh zůstal. Promrzlé květy se schlíple skláněly k zemi. Promrzly mi prsty na nohou i na rukou, když jsem je vytrhávala ze zamrzlé země. Občas jsem vytřepala překvapenou žížalu. Omlouvala se jí. A zahrnovala ji zeminou slepenou mrazem. Všude mráz a sníh.
Naložila jsem kolečko zemřelými afrikány obtěžkanými trsem půdy a stěží jsem ho vláčela ke kompostu. Pološílená zahradnice. Sníh se lepil na kolo kolečka a to drhlo, vrzalo a skřípalo ozubené namrzlou vodou. Křehly mi prsty na rukou i přes zahradnické rukavice. Krátká bunda se mi vyhrnovala a odkrývala záda. Z nosu mi kapala voda.
Jsi trdlo, říkala jsem si. Nestíháš. Nestíhám? Tohle slovo jsem si ze slovníku vyškrtla už před pár lety. Je moc módní a já jsem v lecčem dost staromódní. Navíc ráda stíhám. A co se jako stalo? Nic zvláštního. Jen jedna zahrada je zazimována až během zimy. To je všechno. Afrikány se na kompostu rozloží tak jako tak. Žížaly se znovu zavrtají. Zkřehlé prsty rozmrznou.
Zima je boží. Sníh je boží. Mráz je boží. Ospravedlňují
- Nahřívání zmrzlých palců u kamen.
- Horkou česnečku.
- Panáka slivovice.
- Pořádně oslazenou meltu s mlékem.
- Pečenou kachnu se zelím a knedlíkem.
- Líné odpoledne nad rozepsanou knihou.
- Karamelový větrník se šlehačkou.
- Cappuccino se skořicí.
- Tlusté ponožky.
- Snivé mhouření očí.
I uložení tohohle zahradnického blogu k zimnímu spánku. Přeju vám krásnou zimu. Plnou dobra. Dobrého spánku, jídla, pití, inspirativních knih, přátelského smíchu, hudby, filmů, objetí, snění a zahálení. 
PS: Mám novou kámošku. Jmenuje se Mendy. Je to boží vlčice. Nosím jí piškoty a mazlím se s ní přes plot. Pořád se mi stejská po mém Rexíkovi.