Záhony po sklizni chtějí hnůj nebo zelené hnojení

Vytrhávám poslední plevel. Připravuju hnůj. Těším se na závěrečné sekání trávy. Dýchám podzimní vůně. A děkuju záhonům za sklizeň, což znamená, že mám ruce plné rýče a hrábí.

Letos se zase pár věcí nepovedlo. Třeba dýně nebo česnek. Cibulí mohlo být víc. Petržel mohla být silnější. Mrkev sladší.

A pár věcí se povedlo. Rajčata pořád ještě červenají. Znovu vyrostl listový salát. Černá ředkev má říz.

Je za co děkovat.

Na podzimní práce se těším. Opodál totiž padá listí z ořešáku, občas na zem dopadne ořech, jakoby se už chumelilo. Nevím, kam dřív – jestli čistit jahodový záhon, okopávat okraje bylinkové zahrádky a ustřihávat uschlé větvičky voňavých keříčků, jestli stříhat odkvetlé růže, vytahovat z půdy zapomenuté cibule nebo si chystat sklep na uskladnění kořenové zeleniny.

Průběžně mulčuju. Okopávám. Zarývám hnůj a kompost.

Snažím se tak vrátit zemi živiny, která vydala na moji zeleninu.

Čtěte také: Rýt, nebo nerýt?

Jak pohnojit záhony

Nic se nemá přehánět. A o hnoji to platí obzvlášť. Zatímco některé rostliny si v hnoji libují, jiné ho nesnesou.

Každopádně, hnůj je životadárný v tom nejlepším slova smyslu. Půda časem ztrácí svoji energii a vyčerpává se. Střídání plodin sice pomáhá, ale bez hnoje to často nejde.

Na podzim si proto opatřím alespoň malou hromádku uleželého hnoje – kravského nebo koňského. Hnojením se do půdy vrací dusík, fosfor a draslík.

Jenže ne všechny záhony je třeba pohnojit.

Hnůj zarývám tam, kde příští rok vysázím náročné rostliny – třeba kedlubny nebo okurky.  Decentně přihnojuju tam, kde chci sít mrkev. A zásadně nehnojím půdu, kde budu pěstovat cibuli nebo česnek.

Hnůj přidávám od oka. Obecně stačí na metr záhonu dvě kila hnoje. Přehnojení má totiž stejný efekt jako nedostatek živin: rostlinám se prostě nedaří.

Hnůj podle trati

Záleží hlavně na tom, co kam přijde. Podle toho se hnojí hodně, málo nebo vůbec.

• Zelenina I. trati– patří sem kapusta, květák, kedluben, zelí, rajče, lilek, okurky nebo tykve. Tato zelenina si bude libovat v záhonu pohnojeném na podzima snáší přímé hnojení.
• Zelenina II. trati– to je třeba mrkev, petržel, červená řepa, ředkvička, česnek nebo listová zelenina, jako je třeba salát nebo špenát. Tuto zeleniny vysévejte na záhony, které jste pohnojili rok předtím. To znamená na záhony, kde vyrůstala zelenina první trati.
• Zelenina III. trati– je nenáročná a patří sem například cibule, stejně jako hrách nebo fazole.

Podzimní mulčování záhonů

Živiny záhonů vrátí mulčování. K tomu se velmi dobře hodí shrabané listí nebo posečená tráva. Mulčování obohacuje půdu o potřebné živiny, které přitahujou žížaly, a ty půdu čechrají. V zemědělství se tento termín používá také pro „rovnoměrné pokrytí pole odpadem ze sklizně.“

Půdu napřed zbavím plevele (i s kořínky). Zeminu načechrám, nejlíp rycími vidlemi. Potom záhony pokryju vrstvou mulče, třeba čerstvě posečené trávy. Stačí asi pěticentimetrová vrstva. Mulč hráběmi zatlačím lehce do země. Přes zimu se mulč rozloží, a když ne, tak ho jednoduše shrábnu a zamířím s ním na kompost.

Zelené hnojení (i podzim kvete)

Protože nerada nechávám záhony prázdné, nechávám vysemenit měsíček lékařský, kde se mu zachce. Ještě na sklonku podzimu zdobí záhony oranžové a žluté květy. Měsíček je jednou z rostlin, která se doporučuje jako „zelené hnojení“.

Některé rostliny totiž umí půdu obohatit o potřebné živiny, ochrání půdu před vysoušením sluncem, vymývání živin deštěm či erozí. Kořínky půdu načechrají a provzdušní, mikroorganismy je budou milovat. Současně zelené hnojení pomáhá půdě od únavy. A na květech si ještě pozdě na podzim pochutnají motýli nebo čmeláci.

Kromě měsíčku lékařského se jako zelené hnojení pěstuje svazenka, vikve, hrachor, jetel nebo bob.