Objevte zmijovce – netradiční krasavce se zapáchajícími květy

Omrzely vás běžné pokojové rostliny? Chcete zkusit něco exotičtějšího? Rozhodněte se pro zmijovec. Při troše péče se stane zajímavou dominantou každého obývacího pokoje nebo uzavřené terasy. Pouze v období kvetení je nutné jej vynést ven z interiéru, neboť květ svým zápachem připomíná hnijící maso. Samotné pozorování růstových fází zmijovce je nesmírně zajímavé – tahle rostlina má opravdu čím překvapit, a tak by byla škoda nevyčlenit jí prostor mezi ostatními „pokojovkami“.

Původ zmijovce

První objevitelé se se zmijovcem setkali už v roce 1692. Vědecky popsán byl až o mnoho let později. Ve své domovině zmijovec, latinsky Amorphophallus, roste v lesích jihozápadní Asie, Afriky nebo Austrálie. Amorphos v řečtině znamená beztvarý a phallus penis.

Zmijovec patří mezi jednoděložné rostliny do čeledi áronovitých. Dnes je známo asi 170 druhů. Všechny rostou na okrajích lesů v mírném polostínu ostatních stromů. Neroste v tropických oblastech Ameriky. Tam ho nahrazuje příbuzný rod drakontyum. Stvol zmijovce je skvrnitý, a podobá se tak hadí kůži. Odtud pochází jeho české jméno. V češtině se pro něj ujal také lidový název áronova hůl.

Zajímavé druhy

• Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum): pěstuje se v botanických zahradách. Svojí výškou předčí dospělého člověka – klidně doroste do třímetrové výšky. Jeho květ patří k vůbec největším jednotlivým květům. Otevírá se pouze na dobu dvou dnů. Hlíza váží až několik desítek kilogramů.
• Zmijovec indický (Amorphophallus konjac), také známý jako zmijovec Rivierův (Amorphophallus rivieri): dorůstá do výšky asi jednoho metru, hodí se pro pěstování v bytech a z jeho hlíz se vyrábějí nejrůznější léčivé produkty.
• Zmijovec cibulonosný (Amorphophallus bulbiferum): zmijovec pěstovaný v botanických zahradách. Má narůžovělý toulec.

Nerozkvetlý Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum) Autor: Payton Chung

Rozkvetlý Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum) Autor: Magnus Hagdorn

Pěstování zmijovce

Zmijovec vyrůstá z podzemní hlízy, která se vysazuje na jaře. Když si domů přinesete hlízu zmijovce, zasaďte ji do dostatečně velké nádoby a umístěte do polostínu. Přímé slunce zmijovec nesnáší. Vyžaduje humózní propustnou půdu s dostatkem živin. Nádoba musí být také dobře odvodněná, aby hlíza nezahnívala. Za několik týdnů vyraší list, který se podobá palmovému listu a také připomíná kmen. Potom stačí mírné, avšak pravidelné přihnojování.

Na podzim list uschne a zmijovec se ukládá ke spánku. V té době se přestává se zálivkou. Hlízy se vyjmou z půdy a uloží se do chladu k přezimování – třeba do sklepa. Znovu se vysazují na jaře, kdy se na nich objeví narůžovělá špička. Ta signalizuje, že zmijovec je připravený k opětovnému zasazení.

Po vysazení už zmijovec pokvete. V přírodě kvete každý rok v období monzunových dešťů, v bytě jednou za několik let, kdy hlíza nastřádá dostatek živin. Nemá-li dost živin, vyroste pouze list a ne květ, proto vyžaduje dostatečné přihnojování. Hlíza se každý rok zvětšuje, takže zmijovec potřebuje dostatečně prostorný květináč.

Květ tvoří listen (toulec) hnědofialové barvy a středový útvar podobný zmiňovanému phallu. Zmijovec kvete jen pár dní. Květ silně zapáchá, aby přitáhnul opylovače – mouchy a brouky. Po dobu kvetení musí zmijovec pro svůj zápach z obytné místnosti pryč. Jakmile květ uvadne, začnou vyrůstat další listy.

Plody se při pěstování v bytě nevytvářejí. V přírodě ano – to se zmijovec obsypává velkým množstvím bobulek, které roznášejí ptáci.

Zajímavosti

• Domorodci konzumují hlízy zmijovců – jsou vyhledávanou pochoutkou. Dokonce proto zmijovce záměrně pěstují. Syrové hlízy jsou jedovaté, lze je konzumovat po převaření.
• Z hlíz zmijovce Amorphophallus konjac, nazývaného konjak, se mele mouka a z ní se připravují speciální nudle. Z konjaku se také vyrábějí čistící houbičky.
• Během doby kvetení středová palice zmijovce zvyšuje svoji teplotu, a tak láká opylovače.
• Za „vůni“ zmijovce jsou odpovědné sloučeniny dimethyl trisulfid, trimethylamin (zápach je podobný zkažené rybě) a kyseliny máselná a izovalerová.